Uveřejnění vlastních i převzatých myšlenek

Díky za vše, co dáváš i bereš zpět - 1. část

8. 7. 2014 10:12
Rubrika: Nezařazené | Štítky: svedectvi

     Chválím tě, Pane, tvůrce nebe i země a veškerého života na Zemi. Díky ti, Pane, za tvé dary, za vše, co nám dáváš i co si bereš zpět. 

     S vděčností za lásku, kterou nám zjevuješ ve všem stvořeném, ti chci vzdát díky tímto svědectvím o tvé nekonečné lásce.

     Poté, co jsi mi požehnal třemi zdravými dcerami, obdarovals mě chlapečky. Prvního sis povolal k sobě v polovině těhotenství a druhého přes špatné lékařské prognozy zázračně uzdravils a tak zachránil od lékaři předpovězené smrti. Po těchto neobyčejných zkušenostech jsi mi znovu požehnal a já nosila pod srdcem další vytoužené děťátko.

     Velmi brzy se zjistilo, že v oblasti bříška je na ultrazvuku vidět černá plocha, což nebylo obvyklé a byla jsem proto odeslána na speciální ultrazvuk na Centrum prenatální diagostiky. Tam při podrobnějším prozkoumání bylo shledáno, že miminko nečurá, má velký močový měchýř a z něj se moč dostala až do jeho břišní dutiny. Dle lékařského verdiktu je jistá smrt děťátka, ledaže bych přistoupila na možnost léčení, které v případě úspěšnosti může zachránit život tohoto tvorečka. Je nutné odsát moč z břišní dutiny miminka a zavést tzv. šant, tj. trubičku odvádějící moč z močového měchýře děťátka do plodové vody. Pak by neměly být už utlačovány životně důležité plíce a srdce a miminko by se mělo správně vyvíjet. Tento zákrok se provádí obvykle ve 20. týdnu těhotenství, tomu odpovídá i velikost šantu. S ohledem na začínající vývoj plic v 15. týdnu by však bylo lepší šant zavést v této době. Je zde ale riziko, že šant vypadne a nebude svou funkci plnit.

     Chci udělat vše pro záchranu svého dítěte, přistupuji tedy k jediné možnosti, jak mu zachránit život i s rizikem, že to nevyjde. Pokud bych k tomuto nepřistoupila, je jistá jeho smrt v důsledku nedostatečného vývoje plic. Dostávám kontakt na objednání. Jsem moc vděčná, že mám jistotu, že nejsem při svém rozhodnutí osamělá. Také můj manžel má na vzniklou situaci stejný názor jako já, jsme jednotní ve snaze bojovat za počatý život. Je mi oporou v myšlence zachránit naše děťátko, Bohu díky za něj. Odpoledne mi volá moje gynekoložka s dotazem, jak jsem dopadla a povzbuzuje mě k léčbě miminka jako jediné možnosti zachránit mu život i přes všechna rizika s tím související.

     Předávám své děti naší skvělé a obětavé babičce. Nastupuji do nemocnice na objednaný zákrok. Dozvídám se, že pokud chci své děťátko léčit, je nutný odběr plodové vody také vzhledem k tomu, že zdravotní stav miminka je podobný jako u předchozích dvou těhotenství. Souhlasím, co mi zbývá. Dlouhou jehlou je za pomoci ultrazvuku odebrána trocha plodové vody, následně odebrána moč z břišní dutiny děťátka a  přes břicho zaveden šant. Je zkontrolováno, že správně funguje, Bohu díky. 

     Avšak ouha! Při ultrazvukové kontrole druhý den je zjištěno, že šant vypadl. Je se mnou zatím zacházeno s úctou k miminku, vždyť je možné je ještě léčit.

     Ve 20. týdnu opět předávám své děti babičce a dostavuji se na znovuzavedení šantu. Už vím, jak to bude probíhat. Toužím svému děťátku pomoci. Z odběru plodové vody se nezjistila žádná genetická vada, kroutil prý nad tím hlavou genetik i lékařský personál. Podle těchto výsledků z odběru plodové vody je tedy miminko zdravé. Uléhám k ultrazvuku, paní doktorka sleduje vývoj situace. Už ale není plodová voda. Proto dodává půl litru vody, aby bylo možné šant zavést. Tentokrát je mi hodně špatně, klesá mi krevní tlak, začíná odtékat voda. Dostávám infuzi do jedné ruky na zvýšení tlaku, do druhé magnezium na udržení těhotenství. Tlak se zlepšuje, avšak voda odtéká, do večera už není téměř žádná. Odtok plodové vody znamená rozbíhající se porod. Do tří dnů jistě proběhne, pokud ne, bude vyvolán. Když jsem prý věřící, mám přijmout skutečnost, že Bůh a příroda se o to postarali sami. Je mi z toho nanic.

     Právě probíhá Svatý týden. Třetí den vychází na Velký pátek. Porod se sám nerozbíhá. Ani si to nepřeji. Jsem vděčná Bohu za každičký den, kdy mohu své děťátko nosit ještě pod srdcem, cítit jeho pohyby, jeho život. Modlím se, aby Bůh raději sám povolal miminko k sobě, je-li to Jeho vůle než abych to byla já nebo jiný člověk, který by určil délku jeho života a tím pádem i okamžik smrti. Noc ze Zeleného čtvrtku na Velký pátek je pro mě opravdovým Velkým pátkem.

 

(Pokračování)

Zobrazeno 925×

Komentáře

Napsat komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Nuvio