Co dělat po potratu nebo úmrtí člověka nepřipraveného na věčnost

     Co máš dělat, vyskytuje-li se ve tvém okolí, ve tvém příbuzenství, nebo dokonce ve tvé rodině mnoho potratů, ať už spontánních nebo chtěných?

     V případě chtěných musíš jít samozřejmě ke zpovědi. Zde potřebuješ rozhřešení, odpuštění. Ale tyto děti nejsou pokřtěné. Jsou vázány na tebe, tvého ducha, aby ti daly znamení, že i ony musí být zachráněny. Ale jak?

     U svatého Pavla čteme, že první křesťané se nechávali pokřtít za nepokřtěné zemřelé (viz 1K 15,29). Svatý Pavel říká, že má smysl nechat se pokřtít za zemřelé. V naší katolické církvi existuje i eucharistie za zemřelé. Eucharistie je středem církve. Eucharistie je pramenem všech svátostí, a tedy i křtu. Křest vychází z eucharistie. Eucharistie je dnešní, aktuální smrt a zmrtvýchvstání Ježíše Krista. Z této smrti a vzkříšení vycházejí všechny svátosti.

     Co můžeme tedy udělat pro děti zavražděné potratem?

     Nejdříve dej dítěti nějaké jméno. Je jedno, jestli dívčí nebo chlapecké. Pak dej za toto dítě sloužit mši. Nemusíš říkat, že to je za potracené dítě. Ty znáš teď jeho jméno a ty víš, kdo se za tím jménem skrývá. Účastni se této mše a přijmi eucharistii za toto dítě. Jedná-li se o vědomý potrat, pak na začátku mše řekni tomu dítěti prostě: "Moje milé dítě, prosím tě, odpusť mi, že jsem se tak prohřešila na tobě. Teď toho lituji." Umožni, aby se toto dítě účastnilo mše. Řekl bych, že máš jeho srdce vložit do této mše, zejména při obětování, při přinášení obětních darů. Při proměňování řekni Bohu: "Prosím tě, proměň i moje dítě." Při přijímání přijímej za toto dítě a na konci mše řekni:  "Moje milé dítě. Ve jménu Ježíše Krista jdi za Ježíšem Kristem."

     Co se přitom děje? Dějí se dvě věci.

     První z nich je, že jsi osvobozen od svého dítěte, od viny, od starostí. Jsi svobodný, protože to dítě už není vázáno na tebe a nehledá záchranu. Jsi osvobozen od této vazby. Podobně je to s vazbou na jiné zemřelé, kteří např. zemřeli ve stavu smrtelného hříchu a nyní tě svazují. Takové vazby mohou být zdrojem mnoha onemocnění. Jsi tedy svoboden. I dítě je nyní osvobozeno a jde k Ježíši. Je zachráněno. Zapomínáme na to a necháváme tolik dětí nepokřtěných a nezachráněných. To není správné. Nestačí tedy jen jít ke zpovědi. Je nutné také dostat odpuštění.

     Druhým krokem je zachránit dítě pro věčnost.

     Když toto uděláš, pak můžeš být klidný, osvobozen od viny, starostí, od mnoha sil, které na tebe útočí a narušují tvůj život.

     Spáchal-li někdo ve tvé rodině sebevraždu nebo padl ve válce, dej za něj sloužit mši. Účastni se této mše. Na začátku mše odpusť tomu sebevrahovi nebo padlému ve válce. Pak ho při obětování předlož jako oběť, aby i on mohl být proměněn. Pak pro něho přijmi eucharistii. Na konci mše řekni: "V Kristově jménu, osvoboď mě nyní a jdi za Ježíšem Kristem."

     Podobně postupuj i s jinými příbuznými, od nichž na tebe přichází špatný vliv. Odtud pochází řada tvých fyzických i psychických onemocnění. Zejména od zemřelých. Jsme přece jedno tělo, a proto každým člověkem k nám může proudit mnoho jedu, nemocí a zejména hříchů. Neuspořádaný sexuální život kteréhokoli z našich předků, rodičů, prarodičů může mít na nás neblahý vliv. Podobně mohou působit jejich různé fyzické i psychické nemoci, alkoholismus, klení. Je to již prokázáno. Ve své praxi jsem již mnohokrát zakusil, jak může být člověk osvobozen.

     Teď se mě můžete zeptat, co máte dělat s vlivem žijících lidí. I s žijícími lidmi je to podobné. Je-li tento vliv od někoho, kdo žije, pak nemusíš dávat sloužit za něj mši. Stačí říci:  "Ve jménu Ježíše Krista přetrhávám všechny negativní vazby na svého otce, svoji matku,  bratra, dědečka apod." nebo "Ježíšovou krví chci nyní zpřetrhat všechny negativní vazby ..."

     Vyznat hříchy je předpokladem pro uzdravení, jak říká svatý Jakub (srv. Jk 5,16).

(Převzato z knihy: Tomislav Ivančič - Život ze síly Ducha a modlitby, str. 91-92)